Přeskočit na obsah

Tenisový turnaj v Rosmalenu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tenisový turnaj v Rosmalenu
Libéma Open
Dvojnásobná vítězka dvouhry Tamarine Tanasugarnová, 2009

Založeno1990 (muži)
1996 (ženy)
OdehránoLibéma Open 2024
MístoRosmalen u 's-Hertogenbosche NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
DějištěAutotron Rosmalen
Souřadnice
Povrchtráva / venku
Obdobíčerven
ATP Tour
1990–1997ATP World Series
1998–2008ATP International Series
2009–ATP Tour 250

Soutěže28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace767 445 EUR
WTA Tour
1996–2008Tier III
2009–2020WTA International
2021–WTA 250

Soutěže32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace232 244 EUR
libema-open.nl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tenisový turnaj v Rosmalenu, oficiálně Libéma Open, je profesionální tenisový turnaj mužů a žen v nizozemském Rosmalenu's-Hertogenbosche, založený v roce 1990.[1] Probíhá během června v areálu Autotron Rosmalen na otevřených travnatých dvorcích. Řadí se do kalendáře okruhů ATP TourWTA Tour.[2] Nizozemská událost představuje přípravu před londýnským grandslamem ve Wimbledonu.

Mužská polovina rosmalenského turnaje byla založena v roce 1990 a na okruhu ATP Tour patří od sezóny 2009 do kategorie ATP Tour 250. Ženská část vznikla roku 1996 a v rámci okruhu WTA Tour se řadí do kategorie WTA 250, která v sezóně 2021 nahradila WTA International. Do soutěží dvouher nastupuje dvacet osm mužů a třicet dva žen, čtyřher se účastní šestnáct párů.[1][2]

Již v roce 1989 proběhl na rosmalenských dvorcích turnaj konaný mimo okruh ATP Tour pro osm pozvaných hráčů, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Vítězem se stal československý tenista Miloslav Mečíř. V letech 1990–1993 se jednalo o jedinou travnatou událost v kontinentální Evropě. V sezóně 1993 pak vznikl další turnaj na trávě Gerry Weber Open.

V minulosti nesla nizozemská událost několik názvů odrážející generální sponzory. Od roku 1990 znělo pojmenování turnaje Continental Grass Court Championships, v letech 1997–2001 nesl název Heineken Trophy, v období 2002–2009 Ordina Open, mezi sezónami 2010–2012 UNICEF Open, v letech 2013–2015 bylo jeho jménem Topshelf Open a konečně mezi roky 2016–2017 Ricoh Open. Od sezóny 2018 oficiální název zní Libéma Open poté, co se hlavním partnerem stala nizozemská obchodní skupina Libéma, podnikající se zábavními parky, zoo a v dalších aktivitách, která je vlastníkem areálu Autotron Rosmalen. V sezónách 2020 a 2021 byl turnaj zrušen kvůli pandemii covidu-19.[3]

Nejvíce singlových vítězství získali Australan Patrick Rafter (1997–1999) a Francouz Nicolas Mahut (2013, 2015–2016), kteří triumfovali třikrát. Mezi ženami drží rekordní počet dvou titulů Belgičanka Justine Heninová, Thajka Tamarine Tanasugarnová, Američanka Coco Vandewegheová a Jekatěrina Alexandrovová.

Vývoj názvu

[editovat | editovat zdroj]
  • 1990–1996: Continental Grass Court Championships (muži)
  • 1996: Wilkinson Lady Championships (ženy)
  • 1997–2001: Heineken Trophy
  • 2002–2009: Ordina Open
  • 2010–2012: UNICEF Open
  • 2013–2015: Topshelf Open
  • 2016–2017: Ricoh Open
  • od 2018: Libéma Open

Přehled finále

[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok vítěz finalista výsledek
1990 Izrael Amos Mansdorf Sovětský svaz Alexandr Volkov 6–3, 7–6
1991 Německo Christian Saceanu Nizozemsko Michiel Schapers 6–1, 3–6, 7–5
1992 Německo Michael Stich USA Jonathan Stark 6–4, 7–5
1993 Francie Arnaud Boetsch Austrálie Wally Masur 3–6, 6–3, 6–3
1994 Nizozemsko Richard Krajicek Německo Karsten Braasch 6–3, 6–4
1995 Slovensko Karol Kučera Švédsko Anders Järryd 7–6(9–7), 7–6(7–4)
1996 USA Richey Reneberg Francie Stephane Simian 6–4, 6–0
1997 Nizozemsko Richard Krajicek (2) Francie Guillaume Raoux 6–4, 7–6(9–7)
1998 Austrálie Patrick Rafter Česko Martin Damm 7–6(7–2), 6–2
1999 Austrálie Patrick Rafter (2) Rumunsko Andrei Pavel 3–6, 7–6(9–7), 6–4
2000 Austrálie Patrick Rafter (3) Francie Nicolas Escudé 6–1, 6–3
2001 Austrálie Lleyton Hewitt Argentina Guillermo Cañas 6–3, 6–4
2002 Nizozemsko Sjeng Schalken Francie Arnaud Clément 3–6, 6–3, 6–2
2003 Nizozemsko Sjeng Schalken (2) Francie Arnaud Clément 6–3, 6–4
2004 Francie Michaël Llodra Argentina Guillermo Coria 6–3, 6–4
2005 Chorvatsko Mario Ančić Francie Michaël Llodra 7–5, 6–4
2006 Chorvatsko Mario Ančić (2) Česko Jan Hernych 6–0, 5–7, 7–5
2007 Chorvatsko Ivan Ljubičić Nizozemsko Peter Wessels 7–6, 4–6, 7–6
2008 Španělsko David Ferrer Francie Marc Gicquel 6–4, 6–2
2009 Německo Benjamin Becker Nizozemsko Raemon Sluiter 7–5, 6–3
2010 Ukrajina Serhij Stachovskyj Srbsko Janko Tipsarević 6–3, 6–0
2011 Rusko Dmitrij Tursunov Chorvatsko Ivan Dodig 6–3, 6–2
2012 Španělsko David Ferrer (2) Německo Philipp Petzschner 6–3, 6–4
2013 Francie Nicolas Mahut Švýcarsko Stanislas Wawrinka 6–3, 6–4
2014 Španělsko Roberto Bautista Agut Německo Benjamin Becker 2–6, 7–6(7–2), 6–4
2015 Francie Nicolas Mahut (2) Belgie David Goffin 7–6(7–1), 6–1
2016 Francie Nicolas Mahut (3) Lucembursko Gilles Müller 6–4, 6–4
2017 Lucembursko Gilles Müller Chorvatsko Ivo Karlović 7–6(7–5), 7–6(7–4)
2018 Francie Richard Gasquet Francie Jérémy Chardy 6–3, 7–6(7–5)
2019 Francie Adrian Mannarino Austrálie Jordan Thompson 7–6(9–7), 6–3
2020 zrušeno pro pandemii koronaviru
2021
2022 Nizozemsko Tim van Rijthoven   Daniil Medveděv 6–4, 6–1
2023 Nizozemsko Tallon Griekspoor Austrálie Jordan Thompson 6–7(4–7), 7–6(7–3), 6–3
2024 Austrálie Alex de Minaur USA Sebastian Korda 6–2, 6–4

Ženská dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok vítězka finalistka výsledek
1996 Německo Anke Huberová Česko Helena Suková 6–4, 7–6
1997 Rumunsko Ruxandra Dragomirová Nizozemsko Miriam Oremansová 5–7, 6–2, 6–4
1998 Francie Julie Halard-Decugisová Nizozemsko Miriam Oremansová 6–3, 6–4
1999 Portoriko Kristina Brandiová Chorvatsko Silvija Talajová 6–0, 3–6, 6–1
2000 Švýcarsko Martina Hingisová Rumunsko Ruxandra Dragomirová 6–2, 3–0skreč
2001 Belgie Justine Heninová Belgie Kim Clijstersová 6–4, 3–6, 6–3
2002 Řecko Eleni Daniilidou Rusko Jelena Dementěvová 3–6, 6–2, 6–3
2003 Belgie Kim Clijstersová Belgie Justine Henin-Hardenneová 6–7(4–7), 3–0skreč
2004 Francie Mary Pierceová Česko Klára Koukalová 7–6(8–6), 6–2
2005 Česko Klára Koukalová Česko Lucie Šafářová 3–6, 6–2, 6–2
2006 Nizozemsko Michaëlla Krajiceková Rusko Dinara Safinová 6–3, 6–4
2007 Rusko Anna Čakvetadzeová Srbsko Jelena Jankovićová 7–6(7–2), 3–6, 6–3
2008 Thajsko Tamarine Tanasugarnová Rusko Dinara Safinová 7–5, 6–3
2009 Thajsko Tamarine Tanasugarnová (2) Belgie Yanina Wickmayerová 6–3, 7–5
2010 Belgie Justine Heninová (2) Německo Andrea Petkovicová 3–6, 6–3, 6–4
2011 Itálie Roberta Vinciová Austrálie Jelena Dokićová 6–7(7–9), 6–3, 7–5
2012 Rusko Naděžda Petrovová Polsko Urszula Radwańská 6–4, 6–3
2013 Rumunsko Simona Halepová Belgie Kirsten Flipkensová 6–4, 6–2
2014 USA Coco Vandewegheová Čína Čeng Ťie 6–2, 6–4
2015 Itálie Camila Giorgiová Švýcarsko Belinda Bencicová 7–5, 6–3
2016 USA Coco Vandewegheová (2) Francie Kristina Mladenovicová 7–5, 7–5
2017 Estonsko Anett Kontaveitová Rusko Natalja Vichljancevová 6–2, 6–3
2018 Srbsko Aleksandra Krunićová Belgie Kirsten Flipkensová 6–7(0–7), 7–5, 6–1
2019 USA Alison Riskeová Nizozemsko Kiki Bertensová 0–6, 7–6(7–3), 7–5
2020 zrušeno pro pandemii koronaviru
2021
2022   Jekatěrina Alexandrovová   Aryna Sabalenková 7–5, 6–0
2023   Jekatěrina Alexandrovová (2)   Veronika Kuděrmetovová 4–6, 6–4, 7–6(7–3)
2024   Ljudmila Samsonovová Kanada Bianca Andreescuová 4–6, 6–3, 7–5

Mužská čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok vítězové finalisté výsledek
1990 Švýcarsko Jakob Hlasek
Německo Michael Stich
USA Jim Grabb
USA Patrick McEnroe
7–6, 6–3
1991 Nizozemsko Hendrik Jan Davids
Nizozemsko Paul Haarhuis
Nizozemsko Richard Krajicek
Nizozemsko Jan Siemerink
6–3, 7–6
1992 USA Jim Grabb
USA Richey Reneberg
USA John McEnroe
Německo Michael Stich
6–4, 6–7, 6–4
1993 USA Patrick McEnroe
USA Jonathan Stark
Jižní Afrika David Adams
Rusko Andrej Olchovskij
7–6, 1–6, 6–4
1994 Nizozemsko Stephen Noteboom
Nizozemsko Fernon Wibier
Itálie Diego Nargiso
Švédsko Peter Nyborg
6–3, 1–6, 7–6
1995 Nizozemsko Richard Krajicek
Nizozemsko Jan Siemerink
Nizozemsko Hendrik Jan Davids
Rusko Andrej Olchovskij
7–5, 6–3
1996 Austrálie Paul Kilderry
Česko Pavel Vízner
Švédsko Anders Järryd
Kanada Daniel Nestor
7–5, 6–3
1997 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
USA Trevor Kronemann
Austrálie David Macpherson
6–4, 7–5
1998 Francie Guillaume Raoux
Nizozemsko Jan Siemerink
Austrálie Joshua Eagle
Austrálie Andrew Florent
6–3, 3–6, 6–1
1999 nehráno pro déšť
2000 Česko Martin Damm
Česko Cyril Suk
Nizozemsko Paul Haarhuis
Austrálie Sandon Stolle
6–4, 6–7, 7–6
2001 Nizozemsko Paul Haarhuis
Nizozemsko Sjeng Schalken
Česko Martin Damm
Česko Cyril Suk
6–4, 6–4
2002 Česko Martin Damm (2)
Česko Cyril Suk (2)
Nizozemsko Paul Haarhuis
USA Brian MacPhie
7–6, 6–7, 6–4
2003 Česko Martin Damm (3)
Česko Cyril Suk (3)
USA Donald Johnson
Indie Leander Paes
7–5, 7–6
2004 Česko Martin Damm (4)
Česko Cyril Suk (4)
Německo Lars Burgsmüller
Česko Jan Vacek
6–3, 6–7, 6–3
2005 Česko Cyril Suk (5)
Česko Pavel Vízner (2)
Česko Tomáš Cibulec
Česko Leoš Friedl
6–3, 6–4
2006 Česko Martin Damm (5)
Indie Leander Paes
Francie Arnaud Clément
Jižní Afrika Chris Haggard
6–1, 7–6
2007 Jižní Afrika Jeff Coetzee
Nizozemsko Rogier Wassen
Česko Martin Damm
Indie Leander Paes
3–6, 7–6, [12–10]
2008 Chorvatsko Mario Ančić (3)
Rakousko Jürgen Melzer
Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes
7–6(7–5), 6–3
2009 Jižní Afrika Wesley Moodie
Belgie Dick Norman
Švédsko Johan Brunström
Nizozemské Antily Jean-Julien Rojer
7–6(7–3), 6–7(8–10), [10–5]
2010 Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău
Česko Lukáš Dlouhý
Indie Leander Paes
1–6, 7–5, [10–7]
2011 Itálie Daniele Bracciali
Česko František Čermák
Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău
6–3, 2–6, [10–8]
2012 Švédsko Robert Lindstedt (2)
Rumunsko Horia Tecău (2)
Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Rusko Dmitrij Tursunov
6–3, 7–6(7–1)
2013 Bělorusko Max Mirnyj
Rumunsko Horia Tecău (3)
Německo Andre Begemann
Německo Martin Emmrich
6–3, 7–6(7–4)
2014 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău (4)
Mexiko Santiago González
USA Scott Lipsky
6–3, 7–6(7–3)
2015 Chorvatsko Ivo Karlović
Polsko Łukasz Kubot
Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–2, 7–6(11–9)
2016 Chorvatsko Mate Pavić
Nový Zéland Michael Venus
Spojené království Dominic Inglot
Jižní Afrika Raven Klaasen
3–6, 6–3, [11–9]
2017 Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
6–3, 6–4
2018 Spojené království Dominic Inglot
Chorvatsko Franko Škugor
Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
7–6(7–3), 7–5
2019 Spojené království Dominic Inglot (2)
USA Austin Krajicek
Nový Zéland Marcus Daniell
Nizozemsko Wesley Koolhof
6–4, 4–6, [10–4]
2020 zrušeno pro pandemii koronaviru
2021
2022 Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
Austrálie Matthew Ebden
Austrálie Max Purcell
4–6, 7–5, [10–6]
2023 Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski (2)
Ekvádor Gonzalo Escobar
Kazachstán Oleksandr Nedověsov
7–6(7–1), 6–2
2024 USA Nathaniel Lammons
USA Jackson Withrow
Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić
7–6(7–5), 7–6(7–3)

Ženská čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok vítězky finalistky výsledek
1996 Lotyšsko Larisa Savčenko Neilandová
Nizozemsko Brenda Schultz-McCarthyová
Nizozemsko Kristie Boogertová
Česko Helena Suková
6–4, 7–6(9–7)
1997 Česko Eva Melicharová
Česko Helena Vildová
Slovensko Karina Habšudová
Argentina Florencia Labatová
6–3, 7–6(8–6)
1998 Belgie Sabine Appelmansová
Nizozemsko Miriam Oremansová
Rumunsko Cătălina Cristeaová
Česko Eva Melicharová
6–7(4–7), 7–6(8–6), 7–6(7–5)
1999 Itálie Silvia Farinaová
Itálie Rita Grandeová
Zimbabwe Cara Blacková
Nizozemsko Kristie Boogertová
7–5, 7–6(7–2)
2000 USA Erika deLoneová
Austrálie Nicole Prattová
Austrálie Catherine Barclayová
Slovensko Karina Habšudová
7–6(8–6), 4–3skreč
2001 Rumunsko Ruxandra Dragomir Ilieová
Rusko Naděžda Petrovová
Belgie Kim Clijstersová
Nizozemsko Miriam Oremansová
7–6(7–5), 6–7(5–7), 6–4
2002 Austrálie Catherine Barclayová
Německo Martina Müllerová
Německo Bianka Lamadeová
Bulharsko Magdalena Malejevová
6–4, 7–5
2003 Rusko Jelena Dementěvová
Rusko Lina Krasnorucká
Francie Mary Pierceová
Rusko Naděžda Petrovová
2–6, 6–3, 6–4
2004 Austrálie Lisa McSheaová
Venezuela Milagros Sequeraová
Chorvatsko Jelena Kostanićová
Lucembursko Claudine Schaulová
7–6(7–3), 6–3
2005 Španělsko Anabel Medina Garriguesová
Rusko Dinara Safinová
Česko Iveta Benešová
Španělsko Nuria Llagostera Vivesová
6–4, 2–6, 7–6(13–11)
2006 Čína Jen C’
Čína Čeng Ťie
Srbsko Ana Ivanovićová
Rusko Maria Kirilenková
3–6, 6–2, 6–2
2007 Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
Španělsko Anabel Medina Garriguesová
Španělsko Virginia Ruano Pascualová
7–5, 6–2
2008 Nový Zéland Marina Erakovicová
Nizozemsko Michaëlla Krajiceková
Lotyšsko Līga Dekmeijereová
Německo Angelique Kerberová
6–3, 6–2
2009 Itálie Sara Erraniová
Itálie Flavia Pennettaová
Nizozemsko Michaëlla Krajiceková
Belgie Yanina Wickmayerová
6–4, 5–7, [13–11]
2010 Rusko Alla Kudrjavcevová
Austrálie Anastasia Rodionovová
USA Vania Kingová
Kazachstán Jaroslava Švedovová
3–6, 6–3, [10–8]
2011 Česko Barbora Záhlavová-Strýcová
Česko Klára Zakopalová
Slovensko Dominika Cibulková
Itálie Flavia Pennettaová
1–6, 6–4, [10–7]
2012 Itálie Sara Erraniová (2)
Itálie Roberta Vinciová
Rusko Maria Kirilenková
Rusko Naděžda Petrovová
6–4, 3–6, [11–9]
2013 Rumunsko Irina-Camelia Beguová
Španělsko Anabel Medina Garriguesová (2)
Slovensko Dominika Cibulková
Španělsko Arantxa Parra Santonjaová
4–6, 7–6(7–3), [11–9]
2014 Nový Zéland Marina Erakovicová (2)
Španělsko Arantxa Parra Santonjaová
Nizozemsko Michaëlla Krajiceková
Francie Kristina Mladenovicová
0–6, 7–6(7–5), [10–8]
2015 USA Asia Muhammadová
Německo Laura Siegemundová
Srbsko Jelena Jankovićová
Rusko Anastasija Pavljučenkovová
6–3, 7–5
2016 Gruzie Oxana Kalašnikovová
Kazachstán Jaroslava Švedovová
Švýcarsko Xenia Knollová
Srbsko Aleksandra Krunićová
6–1, 6–1
2017 Slovensko Dominika Cibulková
Belgie Kirsten Flipkensová
Nizozemsko Kiki Bertensová
Nizozemsko Demi Schuursová
4–6, 6–4, [10–6]
2018 Belgie Elise Mertensová
Nizozemsko Demi Schuursová
Nizozemsko Kiki Bertensová
Belgie Kirsten Flipkensová
3–3skreč
2019 Japonsko Šúko Aojamová
Srbsko Aleksandra Krunićová
Nizozemsko Lesley Kerkhoveová
Nizozemsko Bibiane Schoofsová
7–5, 6–3
2020 zrušeno pro pandemii koronaviru
2021
2022 Austrálie Ellen Perezová
Slovinsko Tamara Zidanšeková
  Veronika Kuděrmetovová
Belgie Elise Mertensová
6–3, 5–7, [12–10]
2023 Japonsko Šúko Aojamová (2)
Japonsko Ena Šibaharaová
Slovensko Viktória Hrunčáková
Slovensko Tereza Mihalíková
6–3, 6–3
2024 Estonsko Ingrid Neelová
Nizozemsko Bibiane Schoofsová
Slovensko Tereza Mihalíková
Spojené království Olivia Nichollsová
7–6(8–6), 6–3
Mužská dvouhra[4]
Rekord držitelé rekordu
Nejvíce titulů 3 Francie Nicolas Mahut
Austrálie Patrick Rafter
Nejvíce titulů v řadě 3 Austrálie Patrick Rafter
Nejvíce vyhraných zápasů 25 Nizozemsko Richard Krajicek
Nejmladší vítěz 20 let Austrálie Lleyton Hewitt (2001)
Nejstarší vítěz 34 let Francie Nicolas Mahut (2016)
Nejvýše postavený vítěz 2. ATP Austrálie Patrick Rafter (1999)
Nejníže postavený vítěz 240. ATP Francie Nicolas Mahut (2013)
Mužská čtyřhra
Nejvíce titulů 5 Česko Martin Damm
Česko Cyril Suk
Nejvíce finále 7 Česko Martin Damm

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rosmalen Grass Court Championships na anglické Wikipedii.

  1. a b Libema Open s-Hertogenbosch, Netherlands [online]. ATP World Tour, Inc. [cit. 2018-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Libéma Open [online]. WTA Tour, Inc. [cit. 2018-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Cologne Open, Den Bosch dropped from tennis tour [online]. Seattle Times, 2021-04-16 [cit. 2021-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. LIBEMA OPEN – ATP MEDIA NOTES [PDF]. ATP Tour, Inc., 2024-06-10 [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]